Aristologie aneb začátek výzkumného ústavu gastronomie a umění stolování

Aristologie

Vážená redakce,

salut.

Četl jsem váš článek o vyučování aristologie.

Skutečně se podle vás vyučuje v několika
zemích, které podle mne nemají valnou
kulinářskou tradici.

S tímto výrazem jsem se za celý život ve Francii

nesetkal.

Tam je to výraz pro určité náboženství.

Francouzská kultura kulinářství a stolování má dlouhou tradici,
tudíž takovou školu nepotřebuje.
První písemná památka od kuchařského mistra středověku, který se přezdíval Taillevent,

je z roku 1373.

Byl to kuchař francouzských králů Charles V a Charles VI. Jmenoval se Guillaume Tirel.

Narodil k roku 1310, zemřel roku 1395.
Ve Francii se traduje, že kulinář se často stává zahradníkem.
V této zemi je to nutností.
Můžete vychovat kulináře, ale když nemají dobré suroviny,
tak nic moc nevytvoří.
Slavný francouzský kuchař Paul Bocus napsal ve své knize:
"Madame, i  když budete perfektně sledovat můj recept, vězte,
že když nemáte perfektní suroviny, tak výsledek bude špatný.
S dobrými surovinami, i když se odchýlíte od mého receptu,
bude výsledek dobrý.“

Slavný politik a gastronom Brillat-Savarin napsal ve svém dvacateru:
"Osud národů se řídí, podle toho čím se živí."
Celý život to sleduji, a dávám mu zapravdu.

Ve Francii se přístup ke gastronomii i stolování
přenáší geny i vychováním.

My jsme v tomto duchu vedli dvě naše děti v Paris.
Též jsem pozoroval rodiny mých přátel;
spočívá to ve výchově národa.

Z dobrého podhoubí vyrostou elitní kuchaři
a lidé, kteří jejich umění ocení.