Zelenáč ve zdravotnictví.

Můj kritický postoj se možná dá vysvětlit geneticky. Můj otec byl na zemském úřadu inspektorem nemocnic. V noci nás převážely sanitky z nemocnice do nemocnice. V jedné sloužily řádové sestry. Můj otec na ně nedal dopustit. Prý byly velice oddané. Jedna, taková mladá si mne velice oblíbila. Brala mne do náručí a muckala mě. Příležitostně měl otec nápad a nechal mně udělat obřízku. Buď jako výraz sounáležitosti s nedávnými událostmi nebo to byl zvyk v jeho rodině. Když jsem opět začal běhat po chodbě nemocnice, potkal jsem se s moji zbožňovatelkou.  Nechtěl jsem se k ní přiblížit. Nesla nějaký přístroj.

Volal jsem: „dej to pryč, schovej to!“ Asi  jsem se obával nového zákroku. Když přístroj odložila, vrhnul jsem se jí do objetí. Naposledy. Druhý den našli na věšáku její řeholní roucho a ona zmizela. Asi si šla pořídit nějakého Bořka. Již jako zelenáč jsem ovlivňoval ženy.