Revoluce ve zdravotnictví

Revoluce ve zdravotnictví.

V roce 2002 jsem přijel z Francie s poraněným malíčkem. Otvíral jsem u kamaráda v restauraci ústřice.  Jedna byla tak snadno proniknutelná, že nůž projel až do kůže. Při práci, kde byla pára i teplo se mi na prstu vytvořila chlopeň. Šel jsem s tím na pohotovost v Praze. Jelikož jsem řekl popravdě, jak se to stalo, tak jsem musel zaplatit lékařský úkon. Ve Francii u soukromého lékaře bych zaplatil 20 euro,  na pohotovosti nic

Byl jsem sestrou uveden do ošetřovny, kde lékařka odstřihla odpornou chlopeň, která spadla do připravené misky. Zdravotní  sestra mi ránu zavázala a pomocná sestra vysypala mou drahocennou kůži do odpadků. To vše mne stálo asi 1200kc. Prst se nádherně zacelil. Pochopil jsem, že kůže má paměť.

Každý si to musí vyzkoušet na vlastní kůži.

Jednou, když mne pokousala moje kočka, šel jsem do místního střediska. Tam byl mladý sympatický lékař, kterému jsem se svěřil:  Ve Francii lékař, který by si nepřišel pro pacienta do čekárny, nepodal by mu ruku a neotevřel dveře, tak by ho ztratil. On mi na to odpověděl: „To vím, pane, u nás jste jen číslo.“

Za posledních 12 měsíců jsme navštívili několik zdravotnických zařízení. Zkušenosti se opakovaly.

Na víc jsem zjistil, že každý třetí lékař sedící u obrazovky se vám nepodívá do očí. Oni sami by měli vědět, že pohyb je zdravý.

Jako bývalý patron, zaměstnavatel, pozoruji pracovní náplň zdravotních sester. Ta zavolá pacienta, přijme příplatkový lístek a orazítkuje lékařskou zprávu. To je vše.

Ve Francii od roku 1968, kdy jsem se narodil v tomto životě, jsem nikdy neviděl v ambulanci zdravotní sestru. Ještě nějaký čas, když jsem byl zván do bohatých rodin, uvádělo nás k nim služebnictvo. Tento zvyk po nějakém čase zmizel. Bylo to v obou případech díky květnové revoluci? Ve Francii je snad titul Docteur šlechtický. V jiných profesích se nepoužívá. Nikdo nemá zdravotní sestru. Berou nás jako rovné. Jen ti nejslavnější lékaři, jak se jím říká grands mandarins, velcí mandaríni, mají sekretářky.

Jsou to profesoři, výzkumníci, přednáší, dělají konference a píší. A mají k tomu příslušné příjmy,  ročně několik set tisíc Euro.

Pokládám si otázku, odkud pochází všudypřítomnost zdravotních sester. Je to přežitek z První republiky?

Proč to bolševik nezrušil? Možná to big Brother používal ke sledování lékařů.  A co nyní.

Pacienti všech koutů České republiky vzbuřte se!