Zelenina ve zdravotnických zařízeních

Zdravý jako řípa.

V momentě, kdy to přestalo platit, byl jsem poslán do jedné nemocnice k odbornému vyšetření.

Zde začalo nové dobrodružství, jelikož jsem na štěstí neměl zkušenost s podobnými zařízeními.

První otázka sestry v plné čekárně: „Máte nějaké potíže?“ Změna data odborného vyšetření

přišla na korespondenčním lístku, tak aby si každý mohl přečíst to, co jsem měl podstoupit.

To, co se stalo, vyplývá z následující korespondence.

Moje první elektronické psaní:

„Vážený pane řediteli,

dnes jsem obdržel oznámení o změně

dnu vyšetření na xxxx oddělení

formou takovou, že každý poštovní zřízenec

si může přečíst, o jaké vyšetření se jedná.

Na víc se zde stává,

že naše korespondence skončí ve schránce sousedů.

Zde odpověď kontrolního útvaru:

„Vážený pane Nováku,

dovoluji si odpovědět na Váš dotaz, který jste zaslal panu řediteli.

Oznámení o změně termínu vyšetření na xxx oddělení nemocnice,  proběhlo dle standardního postupu.

Byl Vám sdělen poštou náhradní termín s názvem vyšetření (né diagnóza či Váš zdravotní stav a apod.).

Pokud je tato forma pro Vás neakceptována, nahlašte prosím při další návštěvě jiný kontakt,

jak Vám nemocnice tyto informace bude doručovat, aby nedocházelo k podobné neshodě.

Domníváme se, že i poštovní zaměstnanci jsou vázáni poštovním tajemstvím.  

Děkujeme za pochopení a přijměte omluvu za vzniklou situaci.

S pozdravem.

Moje další reakce:

„Vážená paní,

zdravím.

Standardní postup ještě neznamená,

že odpovídá všem zákonům.

Stačilo napsat, že moje vyšetření bylo přesunuto na 21.

listopadu.

Zmínit, že jde o xxx je již prozrazující o zdravotní situaci.

Nevím, jestli zákon povoluje oznámeni o mé situaci poštovním

zaměstnancům.

Další věc je, že občas dojde zásilka do schránky sousedů."

"Vážený pane řediteli,
dovoluji si Vám podat závěry
o mém vyšetření 21. listopadu 2012
a jiných návštěv Vaší instituce.

Vyšetření byla procházkou v růžové zahradě,
protože provedena schopným lékařem s francouzským chováním.

Divím se, že není možnost se objednat na určitou hodinu.
Když se objednávám na dermatologii v mém pařížském
středisku po internetu, tak mi navrhnou den a hodinu.
Potom se přihlásím na centrálním příjmu,
který uvědomí ambulantního lékaře o mé přítomnosti.
Ten sám si pro mne přijde do čekárny, podá mi ruku
 a po konsultaci mne doprovodí do čekárny s podáním ruky.
Žádný ambulantní lékař si nemůže dovolit mít zdravotní sestru.
Pravděpodobnost, že se tam setkám s jiným pacientem je mizivá.

U vás je čekárna plná lidí.
Doufám, že dohlížející kamera je vybavena mikrofonem,
který by zaznamenal slovní potyčky mezi přijímajícím
personálem a pacienty.
Systém reservace by zmenšil počet svědků.
Jiné instituce jako pošta, banky  mají diskrétní prostor.
Je lékařské tajemství snad méně hodnotné než poštovní nebo bankovní?

Ostatně v mém případě bylo porušeno lékařské tajemství,
a já stále zvažuji podat vše k soudu, tím spíše,
když jsem se dozvěděl, že nejste státní nemocnice.

Samotný pobyt na lůžkovém oddělení byl proti mé etice.
Ve Francii učíme chlapečky a děvčátka se utírat
i po malé potřebě na nočníku.
Jaký byl pro mne šok, když při stejném úkonu ve vašem oddělení
jsem nenašel toaletní papír.
Na víc jedna kabinka byla stále zaplavena vodou na podlaze.

Dále jsem při příjmu musel podepsat jakousi listinu, aniž bych obdržel kopii.
Dovedete si představit v jakém stavu je pacient před neznámým vyšetřením.
Podepsal by i svůj rozsudek smrti.
Proč tento dokument nám není předložen při předvoláním,
abychom si mohli vše uvědomit.
Skončíme jako v USA a budeme mít při každém příjmu nebo zákroku advokáta?
Proč nedostaneme písemné informace o tom jak bude
probíhat hospitalizace?
Nemůžete předpokládat, že to každý zná.
 

Když na mne, probuzen z hlubokého spánku 5 hodin ráno bylo mířeno pistolí,
tak jsem se cítil jako býk při porážce.
V mém profesionálním životě jsem měl tu čest organizovat
několik provozů, byť ne nemocničních.
Z toho mám zkušenost, že vše je vylepšitelné.
Q.E.D.
Tudíž se Vám nabízím jako auditor.“

Písemnou odpověď doporučeně ředitele zkrátím do podstatných bodů:

• Toaletní papír byl ukraden.
• Problém s vodou byl odstraněn.
• Jsou zavaleni pacienty.
• Auditora nepotřebují.

Moje následující reakce dokresluje obsah dopisu:

„Vážený Pane řediteli,

nemohl jsem si použít francouzského způsobu, abych si byl jistější, že toto písmo přímo dostanete.

Osoba, která mi odpověděla na moje první E psaní, byla očividně ta, která Vám připravila odpověď na to druhé.

Je to stejný nedostatek interpretace mých poznámek a stejný sloh, který mne přivedl na stopu.

Ona nepochopila, že by se neměl dávat více času k prostudování „jakési listiny“ při příjmu,

nýbrž pacient by ji měl obdržet již při stanovení termínu příjmu.

Já jsem si neztěžoval na čekací dobu. Já Jsem jen chtěl vědět,

jestli „slovní potyčky“ jsou zaznamenávány a proč nemáte diskrétní prostory.

Při letošní návštěvě London jsem mohl pozorovat lékařskou záchrannou službu.
 

Zasahující lékař měl připevněnou kameru na uniformě, která zaznamenávala jeho rozhovor s postiženým.

Ve Francii ani policie nesmí probudit a zatknout zločince dřív než v 6.00.

Výjimka je jen u teroristů. Nedostal jsem odpověď, proč vzbouzíte pacienty v 5 hodin,

tudíž jsem se tak cítil.

Ještě jsem nevyjádřil, že v plné čekárně chrchlajících,

kašlajících a smrkajících pacientů se snadno přenášejí nákazy.

V tomto směru bych chtěl vyjádřit poděkování pacientům, kteří byli tak prozřetelní,

když ukradli ohmataný toaletní papír,
a tím mne ochránili daleko více než vaše zařízení před přenášením infekcí.

Těmto nešvarům se dá předejít uzamykatelnými schránkami,
které na víc zabrání přenášení mikrobů.
 

Jestli se jednou rozhodnete k jejich pořízení, pak věnuji,Vaší nemocnici dvě, jako sponzorský dar.

Můžete být rádi, že máte příliš pacientů.

Ve Francii v některých oblastech, kliniky a nemocnice bojují o každého pacienta-zákazníka.

Podívejte se na následující odkazy z Rouen:

 https://www.clinique-mathilde.fr/

https://www3.chu-rouen.fr/internet

Dovoluji si Vám vyjádřit podnět, abyste vyměnil architekta,

který navrhoval interiéry.

Ve Francii nikdy mezi pacientem a lékařem není obrazovka.

V této zemi sedí pacient na „přístavku“.

Na závěr si dovolím návrh,

že naše výměna informací by měla být zveřejněna,

protože si myslím, že stejné situace, které jsem výše popsal,

postihují více léčebných zařízení.“

Toliko korespondence. Až si jí přečtou ostatní zdravotní

zařízení, tak se obávám, že si mne budou přehazovat jako horký brambor.